KEBLICE

Nekrolog za Josefa Hlušičku
10. května 1928 v Keblicích – 30. 12. 2009 v Litoměřicích

Jen dva dny před Novým rokem, brzy ráno zemřel v hospici v Litoměřicích ve věku nedožitých dvaaosmdesáti let Josef Hlušička; muž, který vysázel během půlstoletí na Keblicku u Litoměřic na 100 000 stromů.

Na samém počátku jeho záliby stály zdravotní problémy. Pan Hlušička pracoval v chemičce a trpěl záněty dýchacích cest. Na doporučení lékaře často chodil do přírody a všiml si kontrastu holých strání kolem Keblic a zalesněných vrchů Českého středohoří Řípu, Radobýlu či Košťálova. Rozhodl se, že zalesní i okolí své obce. Všechny stromky pro výsadbu si pěstoval sám na své zahradě.

Přeměna keblické stráně a přilehlého okolí probíhala tak pomalu, že si na ni místní zvykli a nevyvolávala údiv. Přičítali to přirozeným rozmarům půdy. Kdopak by byl v Keblicích i na litoměřických okresních úřadech schopen představit si houževnatost muže plnou nádherné ušlechtilosti.

Životní úděl Josefa Hlušičky byl zejména v posledních letech vděčným námětem vzniku uměleckých prací, novinových článků a televizních reportáží. Diplomovou práci o něm vytvořil fotograf Jakub Vrhel, krátký film natočila studentka FAMU Klára Doležálková. Na popularizaci hodnotného životního díla svého tatínka se podílel především Pavel Hlušička, jinak známý jako pseudonymní básník Mnoháček Zgublačenko.

Josef Hlušička zemřel jen několik dní po odvysílání pořadu TV Barrandov České milování – speciál (http://www.barrandov.tv/52355-ceske-milovani, od 22. minuty 50. vteřiny), kde je tak zaznamenáno poslední údobí jeho života. Ze záznamu je zřejmé, že se o něj svědomitě až do posledních chvil starala jeho věrná, nezvykle skromná žena Marie Hlušičková. 

Když uvážíme, že jediný člověk, odkázaný jen na prosté zdroje fyzické, dokázal, aby z keblické pustiny vznikla zem kananejská, zdá se mi, že je člověk přece jen obdivuhodný tvor. Ale když pomyslím, kolik bylo třeba vytrvalosti a ušlechtilého úsilí, aby se dosáhlo takového výsledku, pociťuji hlubokou úctu k tomu starému venkovanu, který dokázal úspěšně dokončit dílo, hodné díla božího.